|
|
Poslání, povolání, služba a jejich místo v ošetřovatelství
JEHLÍKOVÁ, Aneta
Tato diplomová práce je věnována vymezení pojmů poslání, povolání a služba. Hledání spojitosti mezi nimi a ošetřovatelstvím. V teoretické části jsme se věnovali vymezení významu hledaných pojmů a nalezení pojmů v historických i současných literárních pramenech. Empirická část práce byla provedena formou kvalitativního výzkumného šetření za pomoci polostrukturovaných rozhovorů se 6 studenty středních zdravotnických škol oboru praktická sestra, 5 studenty vysoké školy oboru všeobecná sestra, všeobecnými sestrami, které byly rozděleny na dvě skupiny: všeobecné sestry, které vystudovaly střední zdravotnickou školu do roku 2004 a všeobecné sestry, které vystudovaly střední zdravotnickou školu jako zdravotničtí asistenti. Poslední oslovené byly členkami Kongregace milosrdných sester sv. Karla Boromejského. Hlavním cílem diplomové práce bylo zjistit, co si pod pojmem poslání, povolání a služba představují sestry. Jak se v dnešním ošetřovatelství projevují a jak moc jsou v současném ošetřovatelství aktuální. Odpovědi na výzkumné otázky vycházejí ze zkušeností všeobecných sester a studentů a reflektují jejich pohledy na hledané pojmy poslání, povolání a služby. Z empirického šetření vyplývá, že všeobecné sestry i studenti mají představu o tom, jaký význam mají pojmy poslání, povolání a služba. Nejvíce se v popisu hledaných pojmů různí výpovědi od členek Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského. Všeobecné sestry se odkloňují od povolání, jak ho definovala Florence Nightingaleová, ale stále přisuzují sestrám stejné ctnosti, které si představovala. Hledané pojmy: poslání, povolání a služba se v dnešním ošetřovatelství vyskytují minimálně ve slova smyslu, kterým se zde zabýváme a působí spíše archaickým dojmem. Namísto nich se v dnešním ošetřovatelství používají slova jako empatie a soucit, který všeobecné sestry a studenti přisuzují jako vlastnosti ideální všeobecné sestře. Všeobecné sestry a studenti se shodují v tom, že hledané pojmy v dnešním ošetřovatelství zanikají, ale přesto vnímají, že by měla považovat všeobecná sestra svojí profesi jako poslání a svoji současnou nebo budoucí profesi berou jako poslání vyjma 3 informantů.
|
|
| |
|
|
Role empatie v etickém jednání
Novák, Lukáš ; Matějek, Jaromír (vedoucí práce) ; Ovečka, Libor (oponent)
Již před více než 200 lety David Hume spolu se svým současníkem Adamem Smithem postulovali, že etické jednání člověka vychází především z jakéhosi "morálního citu". Zjednodušeně řečeno oba mají za to, že to jsou vášně, co určuje jednání. Hume dokonce říká že: "rozum je a má být otrokem vášní" (…). Je možné, že tímto výrokem spolu s dalšími probudil z dogmatického spánku jednoho z největších filozofů všech dob Immanuela Kanta, který po dlouhém bádání dochází k závěru, že rozum a nikoli vášně určuje jednání. Resp. že rozum je s to určovat jednání nezávisle na vášních. K řešení otázky, jaká je role mravního citu v etickém jednání mohou významně přispět poznatky současné vědy. Při jejich rozboru využijeme metod analýzy, syntézy a komparace. Cílem této práce bude za pomoci empirických věd reflektovat, jaký je vztah empatie, mravního citu a etického jednání a tím přispět k řešení složité otázky, která trápila filozofy a teology od nepaměti, k otázce, jaký je vztah rozumu, vášní a etického jednání. Klíčová slova Kant Immanuel, Hume David, empatie, etické jednání, prosociální chování, svobodná vůle, filozofie mysli, etika, kognitivní věda, neurověda, psychologie, fMRI, sympatie, soucit, mentalizace, teorie mysli, poruchy osobnosti
|
|
| |
|
|
Emotions and utility maximization
Abraham, Diya Elizabeth
Cílem této diplomové práce je výzkum role emocí souvisejících s problémem maximalizace užitku a vytvoření předpokladu pro začlenění emocí do ekonomických modelů rozhodování. Tato práce dále poukazuje prostřednictvím sociálního experimentu na to, jak specifické emoce ovlivňují úsudek mezičasové preference. Výsledky experimentu ukazují v souladu s dřívějšími výzkumy, že náhodný smutek zvyšuje úroveň ekonomické netrpělivosti. Nicméně v rozporu s teoretickými predikcemi, prosociální emoce soucitu nemůže být použita jako nástroj, který snižuje ekonomickou netrpělivost. Ve skutečnosti existují důkazy, které soucit v některých situacích spolehlivě neodlišují od smutku, pokud jde o jeho vliv na ekonomickou trpělivost, a poté může poškodit hospodářskou prosperitu.
|
|
|
Role empatie v etickém jednání
Novák, Lukáš ; Matějek, Jaromír (vedoucí práce) ; Ovečka, Libor (oponent)
Již před více než 200 lety David Hume spolu se svým současníkem Adamem Smithem postulovali, že etické jednání člověka vychází především z jakéhosi "morálního citu". Zjednodušeně řečeno oba mají za to, že to jsou vášně, co určuje jednání. Hume dokonce říká že: "rozum je a má být otrokem vášní" (…). Je možné, že tímto výrokem spolu s dalšími probudil z dogmatického spánku jednoho z největších filozofů všech dob Immanuela Kanta, který po dlouhém bádání dochází k závěru, že rozum a nikoli vášně určuje jednání. Resp. že rozum je s to určovat jednání nezávisle na vášních. K řešení otázky, jaká je role mravního citu v etickém jednání mohou významně přispět poznatky současné vědy. Při jejich rozboru využijeme metod analýzy, syntézy a komparace. Cílem této práce bude za pomoci empirických věd reflektovat, jaký je vztah empatie, mravního citu a etického jednání a tím přispět k řešení složité otázky, která trápila filozofy a teology od nepaměti, k otázce, jaký je vztah rozumu, vášní a etického jednání. Klíčová slova Kant Immanuel, Hume David, empatie, etické jednání, prosociální chování, svobodná vůle, filozofie mysli, etika, kognitivní věda, neurověda, psychologie, fMRI, sympatie, soucit, mentalizace, teorie mysli, poruchy osobnosti
|
|
|
Soucit v ošetřovatelství
POSPÍŠILOVÁ, Vladimíra
Moderní ošetřovatelská péče se vyznačuje zvyšující se odbornou a technickou dokonalostí, ale také oslabováním soucitu a jeho úlohy v ošetřovatelství. S technickým pokrokem tak postupně nabývá na významu humanismus v ošetřovatelské péči. Bakalářská práce "Soucit v ošetřovatelství" má teoretický charakter a jejím cílem je analyzovat problematiku soucitu v ošetřovatelství a poukázat na jeho význam. Práce je koncipována jako analytická studie s následným vypracováním interpretativního textu. V souvislosti s analýzou textu byly položeny otázky: Jak je reflektován soucit v ošetřovatelství? V čem spočívá přínos soucitu pro ošetřovatelství? Z interpretativní analýzy jednotlivých zdrojů vyplynulo, že důležitou součástí ošetřovatelské péče je empatie a soucit jako základní předpoklad humanizace v ošetřovatelství. Ve skutečnosti je však ošetřovatelská péče často ovlivňována nedostatkem empatie a soucitu zdravotnického personálu. Soucit v ošetřovatelství je tak reflektován neuspokojivě z důvodu nedostatečné přípravy sester a malé podpory v organizaci a řízení zdravotnických zařízení. Soucit je významnou součástí profesionálního ošetřovatelství, pozitivně se podílí na poskytované péči, zvyšuje její kvalitu a komfort pacientů. Přínos soucitu pro ošetřovatelství je zcela zřejmý a ničím jiným nenahraditelný. Kromě toho jeho potřeba bude ještě dále narůstat s rozvojem informačních a komunikačních technologií, neboť elektronizace zdravotnictví se projeví v dehumanizaci ošetřovatelské péče. Té bude nutné čelit právě prohlubováním soucitu vytvářením odpovídajících systémů zdravotní péče, systematickou výukou soucitu a oceňováním a odměňováním soucitné péče ze strany managementu. V této souvislosti bude také potřebně u ošetřovatelského personálu zlepšit znalosti a dovednosti v psychologii a psychoterapii, rozvíjet osobnostní předpoklady a posilovat komunikaci včetně aktivního naslouchání.
|
|
|
K filosofickému vztahu soucitu a svobody
Sváčková, Kateřina ; Novák, Aleš (vedoucí práce) ; Marek, Jakub (oponent)
Práce se zabývá dvěma fenomény, soucitem a svobodou, konkrétně jejich pojetím ve filosofii A. Schopenhauera a J.-J. Rousseaua. Domníváme se, že tyto dvě témata představují stěžejní body obou filosofických systémů. Přes odlišné kontexty konceptů i vymezení jednotlivých pojmů soucit pro oba filosofy představuje jakousi pozitivní schopnost živé bytosti, protiváhu nutně přítomného egoismu, ze které povstávají společenské ctnosti i mezilidské vztahy. Svoboda v co nejvyšším měřítku je pak cílem každé lidské bytosti, ať je již pojmem svoboda myšleno cokoliv: pozitivně (možnost libovůle v přirozeném stavu, relativní svoboda jednání) či negativně vymezená svoboda (absence kauzality či závislosti jakékoliv formy). Záměrem práce je na takovém základě nastínit možnosti vztahů obou fenoménů. Zdá se nakonec, že schopnost soucitu může sice potenciálně být omezením určité formy lidské svobody, nicméně taková forma svobody se ukáže jako nedostačující. Ukazuje se však, že možná právě pomocí schopnosti soucitu lze obsáhnout onu opravdu osvobozující svobodu.
|
|
| |
|
| |
host ::
RSS.